Stalo se...

"Malá" reorganizace pokoje vol. 2

3. srpna 2018 v 12:55 | Keyance
Vážení přátelé,
je tu pokračování dokumentace o upgradu mého pokoje. Naposledy jsem skončila u válečné fronty pod postelí. Nyní se přesuneme k závěrečné fázy, kdy je pokoj téměř vyklizený a bude se plnit "novým" (zrecyklovaným po tatínkovi) nábytkem.

...a postel už je na svém místě...

"Malá" reorganizace pokoje vol. 1

27. července 2018 v 14:47 | Keyance
Spolu s koncem střední školy a příchodem prázdnin, jsem se rozhodla přeorganizovat si pokoj doma u mamky. Ačkoliv se to může zdát jako ztráta času těsně před nástupem na výšku, tak to byla legrace a konečně jsem se taky definitivně zbavila pomaturitní depky. Ráda bych pro vás nyní zpřístupnila svoji drobnou dokumentaci průběhu této akce.

...původní stav pokoje, pohled od okna...

Key žije

1. října 2017 v 14:17 | Keyka
Milí přátelé,
moc se mi to psaní nedaří, jak jste si mohli všimnout. Tak se vám nejdřív asi omlouvám za to, že to tak je... Ale teď už se budu aspoň sem tam snažit Mrkající v této chvíli bych se vám ráda svěřila s důvody, proč jsem tady nic dlouho nepublikovala:

I Kroměříž se vybarvila!

13. června 2016 v 19:53 | Keyka
Proč vybarvila? Protože se u nás konal Vybarvený běh a já přestože jsem neběhala, tak jsem se přišla v rámci tradičního narozeninového oběda u vietnamců aspoň podívat.

AG Fest

12. června 2016 v 12:06 | Keyka
Neboť mi bylo vytýkáno, že píšu moc negativně, až depresivně, takže chci tento článek pojmout tak pozitivně, jak jen to jde...... Aneb byla to úžasná akce, všechno bylo super, žádné chyby nebyly a definitivně musíte příští rok přijít, neboť takovou akci můžete zažít jen na AG... Radost a dobro - vždy a všude...

Legendární školní výlet 4.K

1. června 2016 v 19:16 | Keyance
aneb

Nejlepší výlet realizovatelný s naší třídou

Školní výlety... Ufff... Polévá mě horko už jen z vyslovení těchto dvou slov. Proč? Protože to znamená trávit čas mimo vyučování s MOJÍ třídou. Přiznávám bez mučení, že moje třída nemá nejlepší kolektiv, nemá nic nejlepšího. Označit ji jako průměrnou je pochvala. Opravdu! A tak se do toho každý rok pouštím, abych to nějak přežila.

Izrael project

6. května 2016 v 14:58 | Keyance
Stalo se to už před nějakou dobou, kdy nám učitelka ke konci hodiny angličtiny oznámila, že schání lidi, kteří by u sebe ubytovali Izraelské studentky, jež k nám přijedou na projekt. Hned jsme se s kamarádkou (btw. ta mě dotáhla k nanowrimu) shodli, že je to super a že se toho zúčastníme. Bohužel to kamarádce nevyšlo. Narozdíl ode mě.
...úvodní fotka k projektu o mé rodině...

Nanowrimo

3. května 2016 v 21:27 | Keyance

aneb

Proč jsem celý měsíc nic nenapsala

Ahojky,
tak jsem se zúčastnila mezinárodního fenoménu Nanowrimo.

Peter Black vol. II

18. března 2016 v 20:18 | Keyka
Dnes byl ale den... Matematický klokan, hodina matematiky a divadlo, zní to parádně, skoro jsme se neučili, ale já bych se snad raději učila. Dost mě naštvalo, že jsme se učili jednu hodinu a zrovna to byla matematika, která je pro mě v poslední době nejhorší formou mučení, a mám chuť vrazit učitelce propisku do krku, nebo po ní něco hodit obvzlášť, když prohlásí, že těch vzorečků máme přece málo.
Mno nic. Ráda bych napsala, že se mi divadlo líbilo, ale to nemůžu, neboť i mě (nepříliš kritickému člověku) to přišlo vyloženě stupidní. Příběh na úrovni dětského večerníčku s poučením (taktéž nevýrazným). Většinu času jsem usínala, umírala nudou, nebo se mlátila do čela. Ve výmečných případech jsem se zasmála.

Pár drobných událostí

30. prosince 2015 v 23:40 | Keyance
aneb

Já se opravdu nenudím

Ano, ano, já vím. Nenapsala jsem sem skoro věčnost. Čas jsem sice měla, ale chuť, nebo náladu psát už ne. Tak tedy doufám, že mi prominete. Co se týče mých posledních událostí, je toho povícero.

Tak... Sbohem

1. listopadu 2015 v 18:56 | Keyance
Říká se, že lidi přicházejí do našich životů, aby nás něco naučili, a pak zase odchází. A já začínám přicházet na to, jak moc je tato věta pravdivá. Nedávno mi ze života odešli dva lidi, kteří mě toho hodně naučili a byli pro mě hodně důležití, a já bych jim ráda řekla to velké a neskutečně tíživé sbohem. Řeč je o Anežce a Alešovi, dvou útlých dlouhovlasých bytostech, které mi život přetvářely neskutečným způsobem... (poznámka pro Toníka: O tobě bych psala taky, ale jak to tak vypadá, tak mi z života neodcházíš :P)

Škola a jiné hrůzy...

9. září 2015 v 22:24 | Keyance

aneb

moje tradiční zářijnové depresivní nálady

Voda, dovolená, stěhování, Beskydy, aneb Proč jsem dlouho nic nenapsala

24. července 2015 v 10:27 | Keyance

Cesta na skálu

3. června 2015 v 20:08 | Keyance
...začnu pěkně od začátku...

Pár skvělých víkendů

14. května 2015 v 22:02 | Keyance
Zdravím!!!!
Poslední dobou trochu nestíhám. Ale poslední dva víkendy za krátké popsání stojí, tak vám je popíši nyní...

Když se zvoní naposled...

8. května 2015 v 17:48 | Keyance
Určitě to znáte, ten den, kdy se maturanti loučí. Pro mě bylo letošní zvonění třetím, které jsem na AG zažila, a bylo tím, které se mně nejvíce dotklo. A nebylo to tím, že jsem se málem nedostala do školy...

Tracyho tygr

19. dubna 2015 v 21:10 | Keyance
Ve středu 15.4. jsem se po dlouhé době dostala do divadla, místo školy, což bylo bezva. Celá škola se zbalila a přesunula se na kulturák. Škola se vyklidila, aby měli nově příchozí studenti klid na přijímačky a maturanti klid na učení. Představení zpracovávající slavnou knihu autora dvacátého století Williama Saroyana se stejným názvem bylo poměrně náročné na pochopení a málokdo z nás ho dovedl ocenit. Přece jen divadlo o imaginárním tygrovy, panterovi a pár bláznech není pro každého a málokdo v něm hledá hlubší smysl.

VIDA

8. dubna 2015 v 20:22 | Keyance
Minulý týden mě milý vzal na výstavu, kde se mi líbilo. Přece jen jsme měli prázdniny a trochu času před tréninkem, tak proč něco nepodniknout? Zabavili jsme se na zhruba tři hodiny a možná bychom tam vydrželi i déle. Ze začátku jsem byla maličko zmatená, v místnosti bylo na mě až moc věcí a milý chtěl, abych řekla, kam půjdem, což zahrnovalo přemýšlení, které mi moc nešlo.

aprílový duben

8. dubna 2015 v 20:01 | Keyance
Venku se střídá déšť s zářivým sluncem, sníh s jarním větříkem a stejně jako počasí se střídají i moje nálady. Chvílemi jsem neobyčejně šťastná, spokojená, vždyť není sebemenší důvod se stresovat. Ovšem občas mám náladu vyloženě pod psa. Nevím, co dělat, jsem rozmrzelá, nešťastná. Nu, co. Všechno to patří k životu.

Sobotní návštěva Prahy

30. března 2015 v 16:16 | Keyance
Tuto sobotu jsme se s rodiči slavnostně vypravili do divadla, až do Prahy. Vyjeli jsme ráno, celé dopoledne jsme se flákali v obchodním domě, pak jsme zašli do mořského světa, podívat se na rybičky. Ve stejném areálu zrovna probíhala také Matějská pouť, takže jsem po dlouhé době měla cukrovou vatu. U divadla jsme zjistili, že představení bylo zrušeno, protože přijel slovenský prezident. Vyplatili nám vstupenky a domluvili jsme se, že nám vyplatí i cestu.
 
 

Reklama
Reklama