Deník Japanisty vol.1

26. října 2018 v 17:16 | Keyance |  Život studenta

aned Japanistika má, má jediná

Tak mám za sebou první měsíc a kousek na univerzitě. Vůbec mi teda nepřijde, že bych si zvykla, nebo se nedejbože dostala do nějakého zdravého učícího rytmu. Spíš stále ještě nestíhám a čerpám velké výhody z loňského kroužku japonštiny. Děsím se momentu, kdy se dostaneme do úplně neznámých vod. No, nicméně, tímto článkem bych ráda započala sérii článků "Deník japanisty", kde bych se zaobírala zábavnými momenty, průšvihy a jinými zapamatovatelnými chvílemi ze svého studia.



Pro začátek něco málo o oboru jako takovém, kdybyste někdo někdy rádi šli na japanistiku...

Ve škole máme čtyři hlavní předměty: Jazyk, Písmo, Lingvistiku a Úvod do Japanistiky. Zjednodušeně řečeno. Z toho Jazyk a Písmo máme dvakrát: teorii (výklad systému) a cvičení. To jsou ty dost praktické předměty, kde se kvůli neustálým testům (říká se tomu aktivní prezence) musíme učit z hodiny na hodinu. V lingvistice pak probíráme všechnu možnou teorii, co je to znak, jak se používá, proč je lingvistika věda, kdo to byl Saussure a co je to argument "čínského pokoje". Test nás tady teprve čeká, za dva týdny polosemestrální.

Úvod do Japanistiky je super. Teda aspoň já si to myslím, i když jsem jednou (probírali jsme výslovnost různých hlásek) celkem dost usínala a nebyla jsem jediná. Ale mimo to jsem se dozvěděla spoustu zajímavých informací, takže až tu bude řešit původní rjúkjúské náboženství, nebo krásu zimního Sappora, bude to po těchto hodinách.

Vím, že pro mnohé je Jazyk celkem potíž. Posledním testem nás prošlo ani né třicet (přijatých je přes 80). Já sama vím, že bych měla vážný problém, kdybych už něco neuměla dopředu... Takže moje rada pro další budoucí studenty: Učte se japonsky dopředu, ideálně podle učebnice genki. Ano, něco se naučíte špatně, nepochopíte všechno, ale budete mít aspoň nějaké tušení, jak co funguje. A když se naučíte slovíčka, bude se to setsakramentsky hodit.

Já sama jsem spoustu věcí nepochopila, nebo pochopila špatně, i když jsem měla sensei, které jsem se mohla zeptat. Hlavně teda co se týče partikulí a celkově japonských větných členů. Ale teď když na to přijde řada, řeknu si: "Aha, tak takhle to vlastně funguje! Zajímavé!" a zapamatuju si to vpodstatě líp, než kdybych neměla páru, o čem mluví.

Nicméně už chápu, proč je studium japonštiny prací i láskou na celý život, a třeba to vydrží i mě
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama