Maturita - jak se nezbláznit

20. července 2018 v 17:10 | Key |  Život studenta

Anebo Zbláznit?

Letos jsem odmaturovala. Pravda, nemůžu se na ni úplně vymlouvat, když jsem dělala i spoustu jiných věcí (třeba koukala na seriály... to hlavně), ale dost dlouho jsem neměla na mysli nic jiného než právě maturitu a přijímačky. Nejdřív jsem bláznila z toho a pak se to ještě zhoršilo, když jsem úspěšně odmaturovala. Proč? No, to by mě taky zajímalo. Asi nadbytek volného času... Každopádně pár slov k mauritě...


Moje příprava na maturitu vlastně začínala už ve třeťáku spolu se semináři. Předměty, které měly určit naše budoucí zaměření a kterým jsme měli věnovat nejvíc času... Ufff... Tehdy toho poprvé začínalo být dost, učení a tak. Navíc učitelé předmětů, které jsem už po konci třeťáku neměla ani vidět (biologie, chemie, fyzika) jaksy nepobírali (nebo je to nezajímalo), že už nemám žádnou motivaci ani chuť se do těchto předmětů učit.

Moje dva semináře byly dějepis a angličtina. Angličtina se tak moc nepočítá, vzala jsem si ten seminář protože mě ve třeťáku popadla cestovatelská nálada a chtěla jsem bakaláře vystudovat v anglii. I když to byl super předmět, angličtina u maturity byla celkem lehká, tak se to nepočítá. Dějepis byl větší oříšek.

Na dějepisu jsem mohla pohořet a vlastně mě zachránil. Nenáviděla jsem ho a teď ho blahořečím...

Proč? Naučil mě se učit. Tedy přesněji paní profesorka mě naučila se učit. Neustálým zkoušením a písemkami.

Ve čtvťáku, když jsem se začínala hroutit po mírném podkopání mé morálky onou paní učitelkou (takové ty zastrašující kecy jako vy neodmaturujete, lidé 30 let po maturitě by to téma napsali lépe než vy, dostat čtverku z probrané otázky je katastrofa atd.) jsem se řekla, že takhle to dál nejde. Pak jsem se poprvé za svoji studyjní (velice krátkou) kariéru začala učit pravidělně. každý den dvě otázky. Předčítala jsem je komukoliv, kdy byl ochotný naslouchat, někdy po telefonu, jindy přad večeří.

Najednou se stal zázrak. Zkoušení přestala být děsivou záležitostí, z níž jsem mívala noční můry. Testy mi vkastně ani nevadily.

Ve druhé polovině závěrečného školního roku jsem dotáhla každodenní učení ještě o level výš. Na každý den jsem si udělala program. Většinou po 30 minutách jsem si rozvrhla čas od návratu domů do 8/9 večer a snažila se ho splnit. Tím se mi povedlo stíhat si opakovat dějepis i češtinu, učit se na přijímačky i si mezitím odpočinout u seriálu.

Samozřejmě jsem si tuto morálku neudržela přes svaťák, ale pokus byl. A když se dívám zpátky, tak mě to pravidelné učení zachránilo. Protože, když jsem si vytáhla starověký řím, tak měsíc jsem to učivo ani neviděla, a stějně jsem to zvládla na jedničku.

Když jsem si pak šla pro vysvědčení se samýma jedničkama, stále jsem věřila, že se někde stala chyba. Možná i spousta jiných lidí okolo mě tomu nemohla uvěřit, vždyť já jsem z maturitních předmětů procházela s trojkama. Holt zázraky se občas dějí, nebo ne?

Moje rada pro další maturanty... Učte se pravidelně, začněte s tím brzo a nevzdávejte to. Pak nebude vadit, když svaťák celkem proflákáte nad filmy a seriály nebo po venku. A taky... Nečekejte, že po maturitě skončí svět, nebo všechno bude růžové a úžasné. Koneckonců pak přijde jen další normálně šedivý den.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama