Baroko dorazilo do Kroměříže

5. června 2017 v 14:53 | Key |  Cruentus
A chvíli tu i zůstane...
Neboli Malý článek o Barokní slavnosti sobotu 20.5.


O této akci se mluvilo v šermu i tancích nejméně měsíc dopředu, měsíc dopředu se začaly plánovat tance, měsíc dopředu jsme začali trénovat souboj, měsíc dopředu se začaly šít kostýmy. A jak to dopadlo? Všechno na poslední chvíli! Jak jinak?

Každopádně, se mnou to taky vypadolo všelijak... Přece jen, mělo být AFko! Nakonec jsem se však účastnila obojího. Co šermu týkalo, tak mi byl slíben souboj na kordy (s kordem umím ze všech zbaraní nejméně, to by líp šel i šerm pánvičkou), který byl ovšem nakonec úplně přeobsazen. A v tancích, no prvně jsem měla tančit s Toníkem, který ale měl ve stejný termín přijímačky na japonskou filologii na UP, taky to vyšlo suprově, že? Naštěstí ke mě přiřadili někoho jiného, ufff...

Takže... Bylo toho moc, všichni jsme toho měli moc. Nejen tance, ale i šerm, do toho škola, autoškola a další problémy. A mě začalo psychosomaticky bolet břicho. Zameškala jsem víc než mi bylo milo.

Ale den D se blížil. Den předtím jsme měli generálku (proto jsem na AF přijela v pátek tak pozdě), kde jsme to poprvé a naposledy projeli celé i s hudbou, kostými a tím vším divadýlkem okolo. Krom problémů typu "nemám košili", nebo "kde je sakra ten tesák", tu byly i takové jako "v tom tanci byla další sloka", "ta hudba je moc pomalá", "šlapu si na sukni", "kam jsem to měla bodat" Zkrátka a dobře Legrace, s velkým L.

Den D

Navzdory tomu, že jsme měly (my, dámy) hodinu na přípravy, jsme průvod dobíhaly. Kolem bylo celkem málo lidí na to, o jakou akci šlo. Obešli jsme náměstí křížem kráž a pak se, pro mě bohužel, vydali do kostela, kde probíhalo pro mě vcelku nudné žehnání nějaké repliky nějakého praporu někdy z třicetileté války. Žehnání praporu samotné by mi nevadilo, ale ta spousta plků okolo... Každopádně jsem na sobě už pociťovala, že jsem měla snídat pořádněji.

Znovu průvodem jsme se vrátili na náměstí, kde vše bylo náležitě okomentováno pro hlouček přihlížejících civilů. Moji milí kolegové, spolužáci udělali vedle podia úhledný kroužek a kecali, nad čímž už jsem si jenom povzdechla. Proč to tak skončí pokaždé, kdy máme někde stát a vypadat reprezentativně?


Byla strašná kosa, na to jaké vedro bylo v pátek. Lidé byli navlečení v bunách a my měly povětšinou holé ruce a na sobě jednu vrstvu šatů ušitých ze závěsů, popřípadě povlečení (no jo, školní kroužek nemá na repliku brokátu z 18. století) a děrovaný pléd přehozený přes ramena moc nepomáhal.


Později odpoledne přišel první bod programu, v kterém účinkovala část našich lidí, a to byla taková mini ukázečka z bitvy švédů proti biskupským manům. Nejzajímavější asi byl ten subsouboj našich kluků beze zbroje a pak když jeden ze švédů naběhl proti manům. I když, pravda, i ten morový doktor byl bezvadný, když dorážel raněné na bojišti.



Naše vlastní první vystoupení bylo to taneční, kdy (dle mého skromného názoru) byly kámenem úrazu příliš dlouhé komentáře pana Ševčíka a dvou našich děvčat, který sice byly úžasné a krásné, ale psané příliš složité a zdlouhavé. A my jsme pak zkracovali tance, aby nám lidé neodcházeli v takových houfech.


Pak přišel běh na Ag, rychlé převlékání, běh zpátky, šílený tanec s biskupskými many, kdy jsem buď nic neviděla, nebo si šlapala na příliš dlouhou sukni. Naprosto skvělé... Ale podle očitých světků to prý vypadalo hezky.


Netrvalo dlouho a přišlo naše soukromé vyvrcholení celého dne: šermířská část našeho vystoupení. Kromě nervozity jsem cítila i jemné vzrušení: A je to tady! Moje šermířská část byla až ke konci. Mezitím jsem tiše držela palce ostatním a snažila se vypadat jako dobré křoví.

Principem celého souboje bylo, že do mě při procházce narazí nějaký týpek a muž, s nímž se v té chvíli procházím, ho vyzve na souboj kvůli mé urážce a pak se nechá zabít. Po krátkém komentáři pana Ševčíka jsem pak já toho týpka měla zabít úplně tím samým způsobem jako on předtím mého kolegu. Tak to mělo být. To, že Šišák zabil Arna ve chvíli, kdy mělo dojít teprve na odzbrojení, bylo v pohodě, o dost nervóznější jsem byla, když jsem místo vedle Šišáka bodl přímo do jeho boty. No co. Nakonec skončil mrtvý a to byl hlavní požadavek.


Tak tedy...Sláva baroku, uvidíme se na dni otevřených zahrad a na Hortu Magicu v září, i když... Já bych prostě radši tu gotiku...


...upozorňuji, že žádná z fotek není moje...
 


Komentáře

1 psychedelic psychedelic | Web | 25. srpna 2017 v 0:05 | Reagovat

Luxusní já chci taky boží prostě

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama