Lancelot aneb Příběh rytíře...

10. května 2016 v 15:58 | Keyance |  Cruentus

...z Libiny

Nyní, než budu pokračovat ve vyprávění o událostech oslav sv. Jiří v Libině a Oskavě, bych vám ráda převyprávěla naše nové šermířskodivadelní vystoupení nazvané Lancelot. Neboť toto představení je naprosto nové a v Libině se hrálo poprvé. Takže prozatím sbohem Bajajo a vítej Lancelote...
...


Bylo to jednoho jarního dne, zestárlý (čtete hezký) rytíř (pan Ševčík) seděl v hospodě u svého hrnku svařeného vína. Tu náhle mu nešikovná (Eliška) hospodská vylila svařené víno na kalhoty. Rytíř, naštván její neschopností, okamžitě vstane a začne jí nadávat, zatímco se ona marně snaží setřít víno z jeho kalhot za pomoci staré utěrky.

"Zdravím bratře." Vejde do hospody mladý otrhaný muž v černé prošívanici se štítem v levé ruce.

Starý rytíř, říkejme mu Roland, se podivil a přestal si všímat hospodské. "Kdo jsi, že se mnou mluvíš a neklečíš při tom?" Zeptal se opovržlivě. "Kdo jsi, že se mnou vůbec mluvíš? Víš kdo vůbec jsem? Já jsem rytíř."

"Já jsem také rytíř." Usmívá se naivně mladík. "Byl jsem pasován ve včerejším velkém turnaji."
...mladý a starý rytíř...

"Takže takový lepší žebrák..." Pak spustil Roland dlouhosáhlý monolog na téma proč a jak je on lepší, než mladý rytíř. Shodil mladíkův plán usilovat o přízeň u krále a nakonec mu nabídl, že jej vezme do svých služeb.

"To bych byl moc rád, pane." přikývl chlapec.

"Tak a teď by to chtělo nějakou dámu, za jejíž čest bych mohl bojovat." Prohlásil zasněně Roland.

Jako naschvál v té chvíli vchází do hospody šlechtična (to jsem byla já) se služebnou, jež se ptá na místo k odpočinku pro svoucestou zmoženou paní. Okamžitě přiskakuje hostinská, aby je obsloužila, ale vzápětí je odstrčena Rolandem, který šlechtičně nabízí místo u svého stolu. Mladá a velmi hezká šlechtična je jeho dvorností zaskočena a mile potěšena, a tak pozvání přijímá.

Rytíř, podle spisů od jednoho básníka, se dvoří dámě a nakonec ji žádá o zástavu její milosti.
...vyznávání lásky podle scénáře...

"Jsi šlechtený a dvorný rytíři." Usmívá se na něj. "Již jsem slyšela o těchto nových mravech a ráda ti dám svou zástavu." V té chvíli si ovšem šlechtična uvědomila, že nemá nic, co by jako zástavu mohla použít. Poslední hedvábnou stuhu dala nejspíš nějakému rytíři minulý týden. Jediná dostupná věc poblíž byla špinavá utěrka. "Pujč mi to!" pozn.1.

A tak získal rytíř Rolantzástavu odkrásné paní, i když ne takovou, jakou čekal. "A teď stačí počkat, až kolem po zemské ztezce půjde nějaký rytíř, abych ho vyzval na souboj." Nemusel čekat dlouho...

"Stůj!" Vyzval ho Roland hrdinsky. "Jako rytíř Lancelot stojím při cestách a vyzývám kolem jdoucí rytíře na souboj pro čest a krásu této dámy. Jestli ji nechceš urazit, musíš se mnou bojovat. Jestli vyhraju, tvůj meč, štít, opasek a lepší části oděvu budou mé. Jestli vyhraješ ty, což je nepravděpodobné, můžeš pokračovat ve své cestě."

Druhý rytíř (Štěpán), v zřejmě neobyčejně staré tunice se na něj díval nechápavým až tupým výrazem. "Entschuldigung. Sprechen Sie deutsch?" (Promiňte. Mluvíte německy?) pozn.2.
...cizí rytíř...

Roland si unaveně povzdech a přeložil něco málo velmi kostrbatě do němčiny, ale nakonec nad tím mávl rukou a zaútočil. Souboj byl krátký. Cizí rytíř udeřil do Rolandova meče tak až mu vypadl z ruky a přiložil mu špičku toho svého k hrudi. "Ja. Du bist gut." (Ano. Byl jsi dobrý.) Poplácal ho zcela očividně rozpačitý Roland. "Tschüss..." (Nashledanou...)
...po konci souboje...

"Grüß gott!" (Pozdrav pánbůh) Zamával mu rytíř odcházejíc.

"Tak takhle asi nezbohatnu!" Odfrkl si mladík nespokojeně.

"No pozor, pozor!" Mračil se naň pohotově Roland. "Jak se člověk nejlépe učí? No? Chybami! Jen pro tvé poučení... Má paní, odpusťtem, jen pro poučení tohoto mladíka jsem se nechal porazit! Příště už mu ukážu, jak se to dělat má!" Rozhlédl se. "Hle, támhle jdou! Jsou dva, takoví velcí. Mno, máš plno řečí, takmi ukaž, co ses dozatím naučil!

"Jako rytíř lancelot..." "Stojím při cestách..." "Mno, stojím při cestách a vyzývám kolemjdoucí rytíře pro čest... ehm..." "A krásu, no?" "...a krásu této paní. Jestli ji nechceš urazit, musíš se mnou bojovat. A jestli ..ehm... vyhraju, tvoje zbraň, měšec, boty..." "Boty bychmu raději nebral." "... a lepší kousky oděvu budou mé. Jestli vyhraješ ty,můžeš volně pokračovat dál."
...nápověda...

První z dvou příchozích, vypadající spíš jako lapka, než jako rytíř se s potutelným úsměvem a zdviženým obočím díval, jak Roland napovídá mladíkovi. S pohledem na svého většího a evidentně zaostalejšího společníka mu rozkázal: "Samsone! Trhej!"

Jeho poskok (Toník) vyběhl, ale místo útoku se vrhlk zemi a utrhl tři pampelišky, které pak věnoval s veskrze milým úsměvem šlechtičně. "Ale neee..." Chytil se dlaní za čelo ten první. "Jeho trhej!" "Aaahaaa..." Vytáhl obří meč a třemi seky zaútočil na mladíka, než přeral iniciativu. Trhač nebyl zřejmě tak zaostalý, jak vypadal, protože se mu podařilo mladíkovi sebrat zbraň. K ničemu mu to nebylo, protože ho vzápětí náš favorit povalil na zem a přilložil k němu špičku jeho vlastní zbraně. pozn.3.
...rozpláclá žába...

"Běž." Vyzval ho mladík zatímco ho letmě nakopl.

"Och." Povzdech si zklamaně ten první. "Všechno abych si dělal sám!" Vrhnul se na chlapce, ale víc než tři seky jejich souboj taktéž netrval. Skončil na zemi se špičkoumeče u hrudi.

"Tak opasek si vezmu." Přidřepl k němu Roland.

"To počkat, počkat. Já jsem ho porazil, takže jsou ty věci moje." Bránil se mladík.
...obírání mrtvoly, teda Honzíka...

Roland se na něj podmračeně podíval. "A kdo tě to všechno naučil? No, já a jako učitel mám právo na nějaký plat. Takže mi náleží přinejmenším tvoje první kořist, ne?"

"A co takhle půlku?" Křikla na něj od hospody hostinská.
...hostinská...

Roland nad jejím návrhem mávl rukou, ale Mladík se nechtěl vzdát. "Tak já s tebou o tu kořist budu bojovat!" Rozhodl nakonec Roland a chopil se meče a štítu. Za chvíli se ozval třeskot zbraní a přihlížející raději ani nedýchali. Byli se jako dva lvi. Starší tlačil mladšího do kouta a podařilo se mu sebrat mu meč, ale pak skočil na zemi, tedy oba se váleli po zemi. Roland se rychle zvedl se štítem nad hlavou, že jím mladíka praští, ale bránila mu v tom špička meče,chlapcova meče.
...wheeee....

"Takže remíza?" Zeptal se ho Roland, ale jeho soupeř zavrtěl hlavou. "Alemě už začínají bolet ruce, tak bys mohl dát ten meč pryč.... Dohodneme se, já dám dolů štít a ty odložíš meč." Odpovědímu bylo jen další zavrtění hlavou se slovem "Ne." "Snad jsem neprohrál!" Tentokrát mladík přikývl. "Tak dobře!" Odhodil štít za sebe Roland. "Tak si ten meč a štít nech. Mě je to vlastně jedno."
...dobro vítězí...

"Počkej." Zvedl se mladík. "Dej mi tvůj opasek!"

"A to jako proč?"

"Porazil jsem tě, mám na něj právo."

"Tak na. Já můžu mít takových opasků. Hospodská, nalej mi víno!"

"A tvoji pokrývku hlavy a kabát!"

"Ale to přece... Vždyť se nachladím! Má paní paní, tak zastaňte se mně aspoň vy, nemůžu mu dát svůjkabbátec, vždyť tu mám vaši zástavu."

Šlechtična přešla k Rolandovi... "Tak přece jste se..." ...a jedním pohybem stáhla utěrku z jeho ruky, pak přešla k mladíkovi a věnovala zástavu jemu.

"Počkat!" Ozvala se hostinská náhle. "A kdo bude platit?"

"Mno, já nemám čím zaplatit." Vymlouval se Roland.

"Tak si to můžeš odpracovat." Vryzila mu do ruky koště. S povzdechem začal zametat neskutečně špinavou zem.
A tak jsme se loučili s diváky....

pozn.1: Původně měla mít šlechtična svoji zástavu, ale na nácviku jsem nic takového neměla a tak jsem si naprosto improvizovaně 
půjčila onu utěrku, což se ostatním tak líbilo, že to zůstalo i na vystoupení. A ačkoliv jsem se snažila, tak jsem se nemohla při
této části nesmát...

pozn.2: Původně měl mluvit česky...

pozn.3: Samson byla vlastní iniciativa kluků. Stejně tak jako trhání rostlin.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama