Šli kuchař, hrnčíř, knihovnice a feťák za arcimágem

21. listopadu 2015 v 16:00 | Keyance |  LARP
"A jak ten vtip pokračuje?"
"Vlastně to není vtip, takto vypadal náš poslední skupinový dračák."

To si takhle jednou chcete jít lehnout, když vás najednou oslní jakési světlo a vy se objevíte v nějakém chrámu, kde stojíte se dvěma skřítky a nějakým blonďákem, pak se vám zjeví anděl s prosbou, aby jste zachránili celý svůj svět a zabránili katastrofě. Bytost každého z nás nazvala jménem, trochu skomoleným, a řekla, že jsme mocný mág, silný válečník, hraničář a velký druid a nakonec já, mocná vědma. Stáli jsme tam čtyři, dva skřítci, nějaký blonďáček velmi zvláštního vzhledu a já míšenka a vlkodlačice. Vtom si vzal jeden ze skřítků slovo a poznamenal, že jsme tu asi špatně, neboť on je kuchař, jeho kolega je hrnčíř. Já jsem konstatovala, že jsem knihovnice. Anděl se nám zhroutil k zemi. "Už zase jsem to popletla!"

...anděl...

Tak začalo naše víkendové dračákové dobrodružství, v němž jsme se z Lakrie, na níž obvykle hrajeme, přesunuli do jíného světa za účelem záchrany celé Larkrie. A jak na to? Mno, museli jsme zastavit pokus mocného mága o mezidimenzionální cestování. Na záchranu světa jsme měli půl roku.

Hned první, co se stalo, jakmile jsme se objevili na jiném světě, tak pan Feťák blonďáček požádal kuchaře Chica, jestli by tam neměl něco ostřejšího, načež si šluknul chili a zhoutil se nám tam. Já jsem překvapivě zjistila, že jako vitální mág nejsem ani schopná vyléčit popálenou nosní sliznici.

Ani chytání ryb na jídlo se neobešlo bez havárie. Chica kousla do nosu ryba a nechtělo to přestat krvácet, nic nepomáhalo. Já jsem byla schopná pouze zjistit, že s krví nic zvláštního není a že když se dívám magickým zrakem, tak mu nos fialově svítí. No super... Druhý skřítek, nevěda, co dál dělat, přistroupil ke stromu a se slovy: "Možná jsem opravdu mocná druid a hraničář" se ho dotkl a požádal o pomoc. Odpovědi se mu dostalo, ale ne od stromu, nýbrž od ještěrky, která sídlila na jedné z větví. Ještěrka, tedy ještěrák se nám představil jako arcimág sedmého kruhu a sdělil nám, že našeho kuchaře ryba proklela.

Pan arcimág Ještěrka nám po zbytek dobrodružství dělal průvodce. Díky němu mohl pan Feťák chytat vážku královskou, kterou jednou spálil a podruhé rozplácl stanovinou o strom a taky jsme se díky němu za pomoci teleportace zkrátili cestu (to že si z nás při tom střílel byla druhá věc). Jiná vtipná situace byla ta, že jsem nevěděla, jak si ochočit psa. Při tom jsem byla vlkodlak... Ale nakonec jsem psa měla, oříška s každým uchem na jinou stranu.

Cestovali jsme podtupně do Agry, hlavního města Zeferku, království, kde jsme se nacházeli, protože jsme doufali, že onen mág, kterého hledáme, je zároveň vládce království a bude v hlavním městě. První zastávkou byla Zafra, stromové město, kde si skřítci otevřeli stánek, pak jsme putovali dál, telepotovali jsme se až k moři na útesy a pokračovali do přístavního města Zelforgu, kde náš milý feťák takhle večer na pokoji zkoušel, jaká by byla ideální koncentrace povzbuzovacího elixíru, nebo co to bylo, a předávkoval se. Jakmile se zhroutil, tak jsem k němu přiběhla, měl tep 180 tepů za sekundu a podle mých odhadů měl tak čtyři minuty, než mu vybouchne srdce... No super, pomyslela jsem si, naposledy, když jsem se pokoušela léčit, jen jsem to zhoršila. Kupodivu jsem mu dokázala spomalit tep a dostat za pomoci skalpelu povzbuzující látky z těla pryč (to že jsem mu při tom málem nechala odtrhnout kus ruky je druhá věc). Jakmile se probral, tak jsem mu oznámila, že je idiot a že se mohl zabít. "Vážně? To je zajímavé! Nemáte papír?" Podivil se pan Feťák a následně ode mě schytal facku, pak začal povykovat a schytal ještě ránu do zátylku železným vějířem od jednoho ze skřítků.

Po dlouhém putování jsme se dostali do hlavního města. Skřítci si jako obvykle zařídili stánek, za to pan Feťák zjistil, že má bankovní účet, kde měl meč se zvláštní čepelí, černou perlu na řetízku a pět zlatých cihliček. Když si pak vyhledal své jméno, jak ho andělice zkomolila, v knihovně, tak zjistil, že je poslední ze šlechtického starého roku a královrah. Po delší době, tedy cca dnu se vrátil k nám, hned první, co se stalo, tak mu Chico zabavil meč. Dlouho jsme se pak bavili, jestli ho máme vzít s sebou a schovat do banky, nebo nechat schovaný pod vozíkem. Nakonec jsme se vydali do banky, kdy měl náš milý hrnčíř uloženou vázu, se kterou si pak šel popovídat, když jsme byli v knihovně, kde jsem mimochodem našla něco o své jmenovkyni, která byla váženou vědmou. Při odchodu nás odchytly stráže a zavedly do paláce, kde jsme se konečně setkali s oním mágem, kterého jsme celou dobu hledali.

Obíhal okolo nějakého stroje a zjistili jsme, že potřebuje feťákův meč jako poslední součástku do svého super přístroje. Mno, vzal si ho pomocí telekineze a chystal se spustit stroj. Jako spouštěcí klíček byla perla podobná té feťákově, ale byla prasklá. Uvědomili jsme si, že to bude ta příčina. Snažila jsem se mu to říct, ale neposlouchal. Feťák použil telekinezi, aby dal do zámku dřív svoji kuličku než tu jeho, povedlo se, přístroj fungoval. Vládce Zeferku prošel mezidimenzionálním portálem.

Pan ještěrka se ozval, že nyní ho můžeme vysvobodit, když ho políbí osoba nezvyklá a veliká. Požádal tedy pana Feťáka, který neměl na tomto světě obdobu. V jedné chvíli se pak stalo více věcí, jednak se tam objevil anděl, který nás sem vůbec dostal, a druhak je náš milý feťák líbal s zelenovlasým týpkem, Fenem, který je vlastně protikladem anděla, který nás sem dostal a bylo to i ona, kdo ho proměnil v ještěrku.

Tehdy jsme zjistili, že nikdy nešlo o záchranu Lakrie, ale vlastně jsme jen zachraňovali zadek krásnému andělovi. Nyní jsme měli možnost se vrátit na Lakrii a taky jsme jí využili. A teď by to chtělo chvíli klidu a studia zpátky na univerzitě, i když to už nebude taková legrace. Mimochodem, za půlroku budeme mít možnost znovu jiný svět navštívit. A kdo ví, co se zase stane...
...moje kresba Keyance de Santes, mojí malé vlkodlačice...

Ps. Nevím, zda jsem napsala všechna jména a názvy správně, takže info pro mou skupinku... Ne že mi to omlátíte o hlavu...
 


Komentáře

1 Devlin Devlin | 21. listopadu 2015 v 22:43 | Reagovat

Tak to muselo být super :-) Doufám, že si taky zas někdy dračáka zahraju :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama