Už neutíkám

12. srpna 2015 v 11:55 | Keyance |  Jen tak...
Všechno jde do pr.. Chce se mi nadávat, plakat, zhroutit se na zem a zůstat tam dokud neumřu hlady. "Ne, Key! Ty jsi silnější." Říkám si. Marně. Z očí se mi valí proudy slz. Včera skončil můj půlroční vztah, jednou debilní zprávou skončily všechny mé plané naděje a sny. Vzpomínám si, jak jsem se před několika měsíci milému svěřila, že mi přijde naivní doufat, že nám to vydrží. On odpověděl, že ví, že nám to vydrží. Uvěřila jsem mu. Věřila jsem, že s ním bych mohla mít Evelínku, že bychom se mohli jednou vzít, že všechno nějak vyřešíme. Věřila jsem... Marně....


Víte, já věřím, že věci se dějí z nějaké důvodu, že vše směřuje k nějakému vyššímu cíli. Snažím si říkat, že to tak třeba mělo být, ale je těžké tomu uvěřit. Život je klikatá řeka, nikdy nevíte, co je za další zátočinou. Snažím se myslet pozitivně, přece jen život půjde dál.

Jako pokaždé, když se stane něco těžkého, mám chuť utéct, co nejdál. Ale já už nechci utíkat! Už nikdy!!! Proto pojedu na Ergan, i přes to, že mám opravdu velký strach. Proto se nevzdám tak lehce. Půjdu dál. Držte mi palce, ať dojdu svého šťastného konce. Něco začíná, něco končí. Snad bude to, co přijde lepší než to, co bylo
 


Komentáře

1 Devlin Devlin | 13. srpna 2015 v 19:34 | Reagovat

Jsi úžasná, Key :) Držet palce Ti budu vždy ;) A vždy pomohu :)

2 Devlin Devlin | 13. srpna 2015 v 19:37 | Reagovat

A naivní jsi nebyla... To on byl debil :P Vlastně pořád je :D A čím dál větší :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama