Erganská svatba

30. srpna 2015 v 15:09 | Keyka |  LARP
Bylo nebylo...
To takle bylo hezké odpoledne krátce po té, co nás málem všechny obsadili a zotročili lapkové pod velením temné královny. Vojta, který hrál temnou královnu, si řekl, že zůstane v ženském a zahrál si postavu nafintěné šlechtičky, která si měla vzít našeho vládce sira císaře Janka II. z Vidlákova. Janek ji tedy požádal o ruku před naší pevností a ona nadšeně souhlasila.

...já s lady Lairë Tyëlwen...
...Lady Laire posílala po Barbaru Mamutovi vzkazy Andrymu, mělo to dopadnout soubojem vládců o její ruku. Bohužel Andry to nepochopil a lady odmítl. Načež to dopadlo soubojem mezi Andrym a Mamutem o její čest. Mamut vyhrál. Ale hodně lidí si vykládalo, že ona lady ve skutečnosti Janka nemiluje, ale chce Andryho. Moje velmi aktivní sestra, Viki, měla pocit, že svadbě musí zabránit a říct to Jankovi. Zadržela jsem ji s tím, ať věří našemu sirovi, že on ví, co dělá. Ke mě se totiž taky dostala informace, že Janek dlouho ženatý být nehodlá.
...Večer se tedy připravila oslava, rozmístili jsme stoly a lavice, svíčky a ubrousky. Pekař napekl koláče a uvařila se kukuřice. Nám děvčatům Nika s Věrkou popůjčovaly oblečení, já jsem si půjčila barokní košilku, koženkový korzet a modrou sukýnku. Mezitím jsem ještě oblepila nedodělané drápky na vlkodlaka.
...Oslava začínala, ale nevěsta se ještě neobjevovala, ženich nervózně stepoval na místě. Všichni už seděli na svých místech u stolů. Bard, kterým byl Barbar Mamut už stál na volném plácku s kytarou. Zanedlouho skutečně začal obřad, jenž vykonal mnich Rawen s pomocí krejčího Pepina Zlomjehly.
...Zanedllouho byli oba svatebčané skutečně oddáni a zasedli k čelu svatební hostiny. Bard začal hrát a já se setrou Viki, bylinkářkou Elis a dalšími děvčaty jsem zaplnila taneční parket. Občas jsme donutily k tanci některého z chlapců a přidávaly s k nám osobnosti jako krčmářka, nebo čajovnice.
...Během svadby se mezi námi šířila "drby" o Jankově nastávající, jako třeba, že je čarodějnice a Janka začarovala. Dopadalo to tak, že nikdo nebyl na straně oné Lady. Nejvíce se proti ní stavěli Hokynář Hofman a bard, který speciálně pro ni zazpíval dvakrát čarodějnici z Amesbury, podruhé lehce upravenou pro aktuální situaci. Janek se ho snažil vykázat, no, vlastně se v ten večer celkově choval víc povýšeně a netolerantně, což se k němu nehodilo. I já jsem zastávala názor, že na svadbě cosi není přirozené. Hodně lidí se pokoušelo Jankovi domluvit. Marně. Hokynář nakonec se smluvil s mou až moc aktivní sestrou, že ji má zabít... Moje setra onen úkol předala obdobně malému Lukasovi, který ho předal bardovi.
...Bard přiskočil k lady a zobodl do ní dýku. Zemřela. Bard okamžitě zdrhal z krmčmy, ale to se mu nepovedlo, protože na něj vyskočil ze tmy rohatý kovář a zabil ho...
...Janek si zaplakal, ale pak přiznal, že měl pro svou nevěstu v záloze připravený jed, my s Rawenem jsme odtáhli mimořádně těžkou nevěstu z krčmy.
...Klid ovšem nebyl ani po svadbě... O to jsem se postarala já s Tar...

...V ten večer se ze mne poprvé stal vlkodlak... Měla jsem to domluvené s organizátory, já, upírka Tar a nižší upír, kterého si zahrál Quizer jsme měli půl hoďky řádit. Neplatilo na nás nic jiného než stříbrné zbraně. Všichni jsme vyběhli do noci a smluvili se. Nasadila jsem si drápky, ouška a ocásek. Tar s Quizerem vytáhli pár lidí z krčmy, já jsem se schovávala kousek od nich v keři. Tar zvolala: "Pojď! Nasyť se!" Se zavrčením jsem vyběhla, civilisti rychle vběhli zpět do bezpečí krčmy, ve které jakmile jsme tam vtrhli, už bezpečno nebylo. Rychle proti nám povytahovali zbraně a snažili se seskupit obranu, což bylo těžké. Vrčela jsem a sekala po všem. Neovládala jsem se. Občas jsem si někoho vyhlídla a běžela za ním s zuřivým vrčením, daný člověk se většinou rychle obrátil na útěk. Během našeho šíleného útoku jsem se střetla s Amitou, čajovnicí a bigonkou, tedy z půli kočkou. Asi dvě minuty na mě syčela a já na ni vrčela.
...Naše řádění už trvalo asi patnáct minut, když se obrana nějak výrazněji zformovala a začali používat to trochu stříbra, co měli k dispozici. Vytlačili nás ke dveřím krčmy. Rozhodli jsme, že to stačilo, a dali se na ústup. Chvíli jsme se schovávali u zelených ve vesničce, než nás tam našli a chvíli s námi bojovali.
...Stáhli jsme se skoro až k lesu, Tar rozhodla, že už to stačilo... Rozešli jsme se... Proměnila jsem se zpět v člověka, ale ocásek už mi zůstal...

Fotky jsou od skvělého fotografa Matouše Bárty.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama