Sv. Jiří, část třetí

14. května 2015 v 20:19 | Keyance |  Cruentus
Neděle. Poslední den naší víkendové akce...


Tentokráte byl budíček ještě horší. Vložila se do toho pořádně Markétka s rohem na troubení a následně i s kozoměchem, což znělo jako nějaké hodně trpící zvíře. Kuba se pořádně opřel do bubnů a výsledkem byla spousta rozmrzelých a rozespaných lidí. Já sama jsem se nějak záhadně vysoukala ze spacáku a postele, seskočila a skončila na kolenou, čemuž se mé okolí smálo i s Toníkem, který stál ve dveřích a čekal, až mu půjčím hřeben. S námahou jsem se zvedla na nohy a vratkým krokem došla k parapetu, kde jsem měla položené brýle i onen hřeben. Myslela jsem, že co chvíle určitě zas spadnu, ale jen jsem trochu zakolísala a pak už chytla po ránu ztracenou rovnováhu.
Na snídani bylo téměř to stejné jak minule, až na bábovky, které tu byly nově. Pan Ševčík nám mezitím, co jsme jedli stručně vysvětlil dnešní plán. Po snídani jsme odnosili aparaturu nahoru a uklidili boty.
Přesvlékli jsme se a pomalu si i sbalili věci. Netrvalo dlouho a sešli jsme se venku a čekali, až začne průvod a mše. Měli jsme jít ve dvojstupu a s velkými rozestupy. Štěpa se Štěpánkou průvod začínali, neboť měli sedět na speciálních místech. Ke kostelu to bylo sotva pár metrů a v těch dvojicích jsme šli metr od sebe. Kousek za námi pan Ševčík, pan Rusek a zbytek hráli.
Došli jsme do kostela, kde už hrála schola. Pro nás byly zarezervované přední lavice po levé straně, po pravé straně byli skauti, kteří šli v průvodu před námi. Štěpa se Štěpánkou si sedli spolu ještě s dalšími dvěmi skauty za oltář čelem k nám. Seděla jsem vedle Markétky a Martina, za námi byli vychovatelé. Po nás se dovnitř nahrnuli lidé, kteří pozorovali průvod. Mše trvala zhruba hodinu a půl. Vcelku dlouhý čas, ale nemohu říci, že bych přímo trpěla. Vlastně jsem si mši užila, přinesla klid do mé roztěkané dušičky.
Hlavním tématem mše byl samozřejmě svatý Jiří a jeho drak. Na začátku mše nás otec
Stužka vyzval, ať ten, kdo je bez hříchu, přijde před
úvahu. Po otcově úvodní řeči, na kterou
jsme museli stát, jsme si vyslechli čtení od pár dalších lidí. Ani moc nevím, o čem četli, nedávala jsem dost pozor.oltář. Martin do mě dloubl a vyzval mě, ať tam jdu. Jen jsem se pousmála… To nepřipadalo v
Čtení evangelia bylo chvíli poté a ani u něj nevím, o čem bylo. Ale!… Vím o čem bylo kázání. Otec nám četl o svatém Jiří, takovou pověst či pohádku. Hlavní pointou bylo to, že onen drak se skrývá v každém z nás a Jiří ho zabil tak, že se stal poustevníkem a žil ve střídmosti. Byl to hezký příběh.
Až chvíli před eucharistií, když otec mluvil o usmíření s druhými a mělo přijít pozdravení pokoje, tak jsme se všichni (nejspíš úplně celý kostel) chytili za ruce. Byl to úžasný pocit, propojení, že nejste sami. Otec: "Pozdravte se pozdravem pokoje." Martin naše ruce (moje a Anežčiny) nepustil, ale zvedl je, trochu zatřásl a řekl: "Pokoj s vámi" Pak jsem pozdravila i ostatní za sebou. Pan farář připravil hostie a za posvátného ticha věřících (rušeného pouze nějakým nebohým plačícím děťátkem, které to zrovna nadvakrát nebavilo) začala Eucharistie. Pak se všichni pozvedali a šli pro tělo Kristovo.
K závěru otec řekl, že lidé mohou přijít na faru a vidět pohádku o Bajajovi… Našimi řadami to zašumělo "Cože?? Bajaja??" Teď mělo být totiž taneční pásmo, většina z nás se otáčela po panu Ševčíkovi, který byl bohužel naprosto stejně zmatený jako my ostatní.
Průvodem jsme šli úplně stejně zpět, kde pan Ševčík svolal bojovou poradu. "Teď běžte rychle nachystat Bajaju. Já s Radkem zabavíme lidi, až začnou přicházet." Nastal schon. Já se teda moc nehonila, abych pravdu řekla. Neměla jsem proč. Sebrala jsem foťák a šla dokumentovat…
...
...před vystoupením...
...nejlepší fotka, aneb Štěpánka ve vzduchu...
...Zlohan a zeman Radek...
...Zlohan a jeho přípravy, královský pár, dvakrát, neboť jim to moc slušelo...
...Zlohan honící šaška a posel se správou o drakovi...
...
...
Po vystoupení jsme měli pauzu, oběd, před kterým už začalo pršet, pak jsme čekali, jestli pršet přestane. Nepřestalo... Takže další část vystoupení už nebyla, jen jsme zazpívali o sv. jiřím a museli jet domů, aby jsme se mi vzorní studenti mohli naučit do školy. Ani nevíte jak moc nerada jsem odsud odjížděla...
...ps. tahle je z příjezdu od Toníka, jedna z mála mých hezkých fotek, proto tu taky je...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama