Sv. Jiří, Libina, část první

28. dubna 2015 v 20:22 | Keyance |  Cruentus
Zdravím!!!! Mám za sebou jednu z nejlepších akcí s šermem a ráda bych se s vámi podělila o pár zážitků.


...
V pátek jsem si sbalila batoh a vlakem jsme se vydali do Libiny. Ve vlaku jsme si povídali a dělali všelijaké blbosti, dokonce padla výzva, aby jedna z nás udělala stojku nebo hvězdici. Naštěstí nás pan Ševčík včas zastavil. Díky tomu jsme všichni vcelku dorazili na místo určení.
...
Byli jsme ubytovaní na libinské faře, která byla opravdu moc hezky pospravovaná a čistá. Na večeři jsme dostali koláčky a buchty, za což jsme byli všichni (až na Radka, který nejedl ovoce) velmi vděční.
Navečer jsme rozdělali oheň, tedy, já oheň nerozdělávala, já pobíhala kolem, neboť jsem tehdy trpěla lehkou hyperaktivitou. Po setmění se k nám přidali dva další účastníci, bydlící v nedalekém Mostkově. Ještě štěstí, že došli celí. U ohně jsme si poslechli pověst o hradu Rabyně od Zdeňka Šmída v podání pana Ševčíka, což byl jako vždy skvělý zážitek. U toho zaznívaly metalové písničky na elektrickou kytaru z vedlejšího domu. Naše milovaná Kačka si vyšplhala na strom a sledovala nás odtud, pak se u stromu sešlo víc lidí a všichni dělali blbosti.
...
Anežka s Terkou se chopily kytar a nějakou chvíli nám hrály překrásné písničky. Mezi nimi například Nenasytného mnicha. Tehdy se od táboráku vytratil Štěpa, Verča a Terka. Po chvíli zazněl výkřik. "Veru!!!" Křičela Terka. Štěpa Verču v náručí, od krve donesl na volnou lavici. "Dělejte někdo něco!" Vykřikl někdo. Ale nikdo nic neudělal. Pár lidí se začalo smát, dost se jich tvářilo škovaně. I já jsem se zasmála: "Tak tohle je to překvapení!" Pomyslela jsem si, holky si o tom šuškaly na pokoji. Verča, které z boku trčela polovina šípu a byla zamazaná od rudé barvy, se posadila. I u pusy měla rudou barvu. Všichni jsme se začali nadšeně bavit a dělali si z toho legraci. Verča nám ukázala svůj držák na šíp.
Celé jsme to sehráli ještě jednou pro paní vychovatelku, která u toho předtím nebyla. Bohužel se ji nesnažila zachránit, nebo něco podobného, jen stála a dívala se, co to vyvádí. Hráli jsme i my. "Nestřílejte v té tmě." Zadrnčela tětiva. "Né, Veru!" Křičela Terka, Štěpa ji zase donesl na lavici, z které Verča přepadla na zem. "Nemohla bys umírat trochu líp?" Zeptal se jí někdo, tuším, že to byla Terka. Verča se rozesmála.
...
Ještě předtím než jsme se odebrali na kutě, jsme si zatančili, potmě a velmi nemotorně, pár tanců. Pokoušeli jsme se nepříklad o Medvěda a Jamaicu. Pan Ševčík nás musel zastavit, jinak bychom blbli ještě dlouho... Pomodlil se s námi a vydali jsme se do posteli...
Pokračování příště Smějící se...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama