Škola dobra a zla, Soman Chainani

14. dubna 2015 v 18:48 | Keyance |  Recenze
Tentokrát mám recenzi formou mluveného raferátu, neboť jsem to měla za úkol do školy a recenzi na stejnou knihu nebudu dělat dvakrát. Tak tady to máme:


Soman Chainani: Škola dobra a zla

Vážená paní učitelko, milí studenti,
dovolte mi představit vám Škola dobra a zla první knihu od začínajícího autora Soman Chainaniho.
Jako první zmíním pár informací o knize a autoru, poté bych vám ráda stručně převyprávěla děj a popsala hlavní postavy, jež mě velmi zaujaly a na závěr vám sdělím svůj vlastní názor.
Autor knihy Soman Chainani, vystudoval americkou a anglickou literaturu na Harvardu a filmovou vědu na kolumbijské univerzitě, je rovněž známý jako scénárista. Kniha je parodií na staré známé černobílé pohádky, zpracovává princeznovské pohádkové téma úplně jinak než ostatní a to dělá knihu tak dobrou.
Kniha nám vypráví o dvou děvčátcích, krásné Sofii a podivné věčně osamělé Agátě, které žijí v městečku Gavaldonu, kde se každé tři roky ztrácí dvě děti, jedno dobré a jedno zlé. Vypráví se, že je unáší školník do školy dobra a zla. Zatím Sofie si přeje být unesena a stát se krásnou princeznou, Agáta si přeje jen, aby měla i nadále svoji nejlepší kamarádku.
Přichází ten osudový den a kamarádky jsou skutečně uneseny. Avšak stala se zde jedna chyba… Agáta je poslána do školy dobra a Sofie do školy zla. Jak se to stalo? Školník se musel splést.
Zatímco se to děvčata snaží uvést do pořádku, objevuje se na scéně princ, do něhož se Sofie zamiluje a autor nám představuje celou řádku postav, ať už na straně dobra či zla, na nichž ukazuje, že nic není tak černobílé, jak se zdá. Ve škole zla vás naučí, jak zabít sněhurku či upést Jeníčka s Mařenkou, zatímco ve škole dobra, jak správně omdlít princi do náručí. Zkrátka jak být ideální zlou nebo dobrou postavou.
Čím víc se Agáta snaží dostat domů a Sofie do školy, kterou si vysnila, tím víc se vše komplikuje a ukazuje se, že to nebude tak lehké, jak si děvčata myslí. Dostanou se vůbec domů? Najde Sofie svého prince? Zbytek děje ani konec vám již prozrazovat nebudu, abyste měli důvod knihu si přečíst.
Nyní přichází řada na postavy. Mojí nejoblíbenější byla Agáta, u níž mě mrzelo, že jí nevěnoval autor víc prostoru než Sofii, kterou bych nejradši zavraždila. Agáta, dívka ze hřbitova, jejíž jedinými přáteli jsou stará vypelichaná kočka a povrchní slečinka Sofie, věčně ušpiněná, s černými mastnými vlasy, lidé se jí straní, ale zároveň je to bojovnice s dobrým srdcem ochotná obětovat pro ostatní vše, dokonce i pro Sofii. Agáta je podle mne v knize vzorem pravého rytíře víc než kdejací princové. Byla by škoda zmínit jen jednu postavu, zvlášť když jich je tolik. Kupříkladu velmi oblíbený princ Tedros, který si přeje něco víc než jen povrchní princezničku, Beatrix, ideální princezna, Kiko, jediná z princezen, která Agátu přijme, a ze strany zla Otylka, sice obtloustá, ale zato milejší postava než spousta jiných, Hort, darebák zamilovaný do Sofie, a samotná Sofie, se kterou to není vůbec jednoduché, ale každý děláme chyby a máme na ně právo.
Přejděme nyní k hodnocení knihy. Za mě byla skvělá, netradiční, celou dobu mě překvapovala a nikdy mě nezačala nudit. Jen si představte, jaké by to bylo, žít ve své vlastní pohádce. Ale každý nemůže mít svou vlastní, zlí nemají žádnou zpravidla a horší studenti taktéž. Pohádky nejsou jednoduché. Jak moc se dozvíte v knize. Rozhodně ji doporučuji jak dětem tak dospělým, skvělý příběh, neodbytý konec a dobrá poenta spolu tvoří fantastické dílo.

Děkuji za pozornost.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama