Nemožná...

29. dubna 2015 v 13:51 | Keyance |  Jen tak...
... ne, já jsem naprosto možná!

Dovolte mi napsat k tomuto tématu týdne něco o sobě. Když jsem se nad ním zamýšlela, tak mě napadlo, že se podle spousty lidí chovám naprosto nemožně. Přece jen, když v tělocviku trénuji nějakésy podivné nepovedené kotrmelce, pár lidí si musí říkat, jestli mě v tom šermu nepraštili do hlavy. Pravda, určitě jsem párkrát do kebule dostala, ale rozsvítilo by se mi i bez toho. Víte, občas mám pocit (a nejspíš to nebude jen pocit), že si víc rozumím s učiteli než se spolužáky. To je určitě hrozně nemožné chování.
Možná jsem skutečně na hlavu... ale jsem spokojená.
Tento víkend byl bezva nejen kvůli všem realistickým a jasným věcem, ale i z toho nepatrného, ale velmi důležitého důvodu, že mi konečně přišlo, že mezi ně patřím. Beru je jako svoji rodinu, jako další sestry a bratry. Když se teď zpětně dívám na fotky, uvědomuji, jak hrozně moc je mám ráda.
Samozřejmě bych si přála, abych měla nějakého šermíře u sebe ve třídě, nebo zkrátka někoho, kdo by rozuměl tomu, co to pro mě znamená. Kdyby tak aspoň byl někdo z prváku v šermu nebo tancích! Ne, já jsem jediná ve svém ročníku. Což znamená, že mám drobný strach, jestli si budu mít v tanečních vůbec, s kým popovídat. Štve mě každá akce, kdy jsme rozděleni po třídách, protože vím, že bych si danou akci užila nejmíň pětrát víc, kdybych tam byla s někým jiným.

Mno... Myslím, že zůstanu tou nemožnou šermířkou, ale budu svá a budu žít podle svých pravidel.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama